Čtyři věci, které vypadají jako zlato

Než začnete testovat, vyplatí se vědět, co vlastně hledáte. Kusy, které lidé přinášejí s otázkou „je to zlato?", spadají skoro vždy do jedné ze čtyř kategorií — a každá se chová jinak.

  • Galvanické pozlacení. Vrstva zlata silná několik mikronů nanesená na mosaz nebo stříbro. Nejběžnější a nejrychleji se prodírá.
  • Dublé (gold filled). Silnější vrstva zlata mechanicky navalcovaná na jádro. Vydrží desítky let a na první pohled je k nerozeznání.
  • Vermeil. Pozlacené stříbro. Punc 925 na pozlaceném kusu není podvod — kus opravdu je stříbrný, jen zlatě vypadá.
  • Tombak a mosaz. Slitiny mědi se zinkem, které mají zlatavý odstín samy o sobě, bez jakéhokoli zlata.

Jak se každá z nich prozradí

Pozlacení se prodře na hranách a v místech tření — nejdřív na spodní straně prstenu a na karabince. Pod ním prosvítá narůžovělá měď nebo šedavá mosaz a přechod má ostrou hranu.

Dublé je zrádnější, protože vrstva vydrží. Pomůže lupa na spojích a na vnitřní straně — u navalcované vrstvy je někdy patrný jemný šev tam, kde se plát ohnul. Punc bývá jiný než ryzostní číslo: hledejte značení typu „1/20 12K GF" nebo „doublé".

Vermeil poznáte podle puncu 925 nebo označení „Ag" — a chová se jako stříbro, tedy časem černá tam, kde se pozlacení prodřelo.

Mosaz a tombak nemají punc žádný, jsou znatelně lehčí a po chvíli v ruce začnou charakteristicky zapáchat kovem. Zlato ani stříbro nezapáchají.

Když šperk barví pokožku

Zelený pruh na prstu je asi nejčastější důvod, proč lidé začnou o šperku pochybovat. Sám o sobě ale neznamená, že kus není zlatý. Zelená stopa vzniká reakcí mědi s potem a kosmetikou, a měď je legura běžně přítomná i v poctivém 585 zlatě — jen v menším podílu. Zbarvení proto spíš naznačuje nižší ryzost nebo prodřené pozlacení než padělek.

Černá stopa je jiný příběh: ta ukazuje na stříbro, které oxiduje. U kusu, který jste považovali za zlatý, jde tedy typicky o vermeil.

Barva odstínu napoví ryzost, ne pravost

Čím vyšší ryzost, tím sytější a teplejší žluť. Devítikarátové zlato (375) působí bledě až nažloutle, čtrnáctikarátové (585) má klasický zlatý odstín, který si většina lidí vybaví, a osmnáctikarátové (750) je výrazně sytější, skoro až oranžové. Ryzí 999 zlato má hlubokou, měkkou žluť a je natolik měkké, že se dá promáčknout nehtem — proto se z něj šperky prakticky nedělají.

Tohle srovnání ale funguje jen tehdy, když máte kusy vedle sebe. Samotný prsten na dlani vám ryzost neprozradí a rozdíl mezi 585 a 750 pouhým okem nespolehlivě nerozliší ani zkušený zlatník.

Proč doma nezjistíte konkrétní ryzost

Všechny domácí postupy mají společný strop: umí odlišit „kov, který se chová jako zlato" od „kovu, který se tak nechová". Neumí ale říct, jestli je slitina 585 nebo 750 — a přitom právě tenhle rozdíl dělá u desetigramového kusu několik tisíc korun. Ryzost je vlastnost, kterou je potřeba změřit, ne odhadnout.

Přístroj na prodejně vyhodnotí složení slitiny za pár vteřin a bez jediného škrábnutí. Praktický postup, jak si kus prohlédnout doma, než ho někam ponesete, najdete v článku Ověření zlata doma bez poškození.

Co s tím dál

Pokud vám z domácí prohlídky vyšlo, že kus nejspíš zlatý je, další otázka je obvykle „a kolik za něj dostanu". Odpověď závisí na ryzosti a hmotnosti — jak přesně, ukazuje článek Cena zlata za gram.

Ryzost změříme zdarma na Kotlářské 28 v Brně-středu, i když nakonec nic prodávat nebudete. Přehled českých značek si můžete projít na stránce puncovní značky v ČR.